Brusel - Průvodce a jak se tam dostat

Brusel

Brusel (francouzsky Bruxelles) je hlavní a největší město v Belgii a rovněž hlavní město EU. Jakožto největší belgická aglomerace zahrnuje 19 samosprávných jednotek včetně města Brusel. Kromě toho je sídlem francouzské a vlámské komunity v Belgii. Brusel se vyvinul z opevněného městečka, které v 10. stol. založili následovníci Karla Velikého, ve město značné velikosti. Dnes v něm žije asi 1,2 milionu obyvatel a v aglomeraci o 600 000 víc. Od konce II. svět. války je Brusel centrem mezinárodní politiky. Sídlí v něm základní instituce EU, sekretariát Beneluxu a hlavní velitelství NATO. Město se stalo mnohojazyčným domovem mnoha mezinárodních organizací a politických, diplomatických i občanských služeb. Brusel leží jen pár km na sever od hranice, která rozděluje obě belgické jazykové oblasti: francouzskou na jihu a holandskou na severu. Po vyhlášení nezávislosti země v r. 1830 se Brusel přiklonil k francouzštině. Ta převládá i v současnosti, ale město je dvojjazyčné. Brusel se stává mnohojazyčným díky vzrůstajícímu počtu přistěhovalců, kteří hovoří vlastními jazyky.


První písemná zmínka o Bruselu je z r. 695 od biskupa z Cambrai. K opravdovému založení města došlo kolem r. 979, kdy sem vévoda Karel přenesl relikvie sv. Guduly a opatřil sídlo hradbami. Po r. 1000 se začal Brusel rychle zvětšovat díky své poloze na důležité cestě mezi Bruggy a Gentem. Okolní bažiny byly vysušeny a to umožnilo další růst města. Ke konci 12. stol. se hrabata z Lovaně stala brabantskými vévody. Ve 2. polovině 14. stol. byla vybudována už 2. soustava hradeb, zatímco ta vnitřní vznikla už ve 13. stol. V 15. stol. ztratilo Brabantsko nezávislost, ale Brusel vzkvétal jakožto hlavní město bohatého Nizozemí. V r. 1519 byl Karel V., který Nizozemí zdědil, zvolen římským císařem. V této funkci setrval do r. 1555, kdy abdikoval ve prospěch svého bratra Ferdinanda I. V r. 1695 nařídil francouzský král Ludvík XIV. ostřelování Bruselu z děl, což byla v dějinách města nejvíc zničující událost. Bylo přitom zlikvidováno Velké náměstí a celá třetina městských domů.


V r. 1746 (válka o rakouské dědictví) dobyli Brusel Francouzi, ale o 3 roky později ho opět získalo Rakousko. R 1795 byla po 20 let jižní část Nizozemí obsazena Francouzi. Pak byla připojena k Spojenému nizozemskému království. V r. 1830 vypukla v Bruselu Belgická revoluce po představení opery „Němá z Portici“. Brusel se stal hlavním městem a sídlem vlády nového státu. První král Leopold I. nařídil strhnout městské hradby a zcela zakrýt řeku Senne. Tím se umožnila výstavba moderních budov a bulvárů, které jsou pro město charakteristické. Po dalších téměř 100 let měla v Bruselu převahu holandština, ale úřední řečí byla do r. 1921 francouzština. Od toho roku je město dvojjazyčné. Ve 20. stol. se zde konaly různé veletrhy a konference včetně 2 světových výstav (1935 a 1958). Za obou svět. válek bylo město okupováno Německem, ale větší škody neutrpělo. Osvobodily je britské jednotky. Z válečné doby pochází mezinárodní letiště vzdálené 11 km od centra.


Poválečná modernizace má své světlé i temné stránky. Od raných 60tých let 20. stol. se Brusel fakticky stal hlavním městem pozdější EU a bylo zde postaveno mnoho nových budov. Bohužel se braly jen malé ohledy na estetiku a mnohé architektonické skvosty byly zničeny, aby ustoupily nové zástavbě. V r. 1976 byla zprovozněna první trasa metra. R 1989 vznikl dvojjazyčný bruselský region jako jeden ze tří v celé Belgii.

Co vidět, zažít a dělat:

Velké náměstí

je nesporným vyvrcholením jakékoliv prohlídky Bruselu. Od r. 1998 je zapsáno do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Gotická radnice z 15 stol. byla jedinou stavbou, která přestála francouzské ostřelování v r. 1695. Ironií osudu to byl pro dělostřelce prvořadý cíl. Zničené domy na náměstí byly po útoku obnoveny a ozdobeny pozlacenými sochami. V některých z nich jsou přitažlivé kavárny. Poblíž je Burza z r 1873, jejíž novoklasicistní fasádu vyzdobil sochami mladý Rodin. Na severovýchod od náměstí najdete Galerii sv. Huberta, první obchodní pasáž v Evropě. Kouzelné barevné uličky s rybími restauracemi vás zavedou jižním směrem na Rue des Bouchers.

Starý anglický dům

bývalý obchodní dům z r. 1899 ve tylu secese má průčelí z černé litiny a klenutá okna. Je v něm průkopnické Muzeum hudby, kde se prezentují její rozmanité formy. Slouží jako depozitář pro více než 2 000 historických hudebních nástrojů. Důraz se klade na poslech melodií, které se linou ze všech koutů. Uslyšíte zvuk tajuplných pastýřských dud stejně jako čínskou zvonkohru. Na střeše budovy je umístěna kavárna, která poskytuje velkolepý výhled na panorama Bruselu. Adresa: Rue Montagne de la Cour 2.

Park 50letí

byl zřízen za vlády Leopolda II. Je proslulý svými muzei z oboru umění, dějin, vojenství a automobilismu. Královské umělecké a historické muzeum v jižním křídle je plné starožitností z celého světa. Můžete v něm obdivovat klenoty stejně jako pohřební dary z období vlády Merovejců (5.- 8.stol.).Ústřední stavbou parku je Arkáda 50letí, triumfální oblouk z r. 1880 (půl století nezávislosti Belgie). V létě je v areálu v provozu kino pro motoristy. Adresa: Rue de la Loi, Rue Belliard.

Matonge

část Bruselu s převážně černošským obyvatelstvem se jmenuje podle náměstí v konžské Kinshase.Zdejší stavby jsou omšelé paneláky ze 60tých let 20. stol. V pochmurné galerii d/Ixelles je spousta afrických kadeřníků a laciných barů. Na ulici de Wawre jsou k mání levné letenky a ve snackbarech dostanete chutné porce afrických specialit. V hokynářstvích prodávají banány, sladké brambory, maniok a dokonce sušené housenky. Ale nečekejte, že v nesmírném množství butiků mají zboží z afrického venkova. Výjimkou je Africamäli s nabídkou peněženek a kabelek.


Reklama:


Reklama: